National Geographic: Škola fotografování – krajina a příroda

Tip na knížku, která by v knihovně krajináře neměla chybět...

Již mnoho let nás nezisková organizace National Geographic Society vzdělává prostřednictvím nejrůznějších projektů, nejznámějšími jsou bezesporu reportáže vydávané v jejich časopise. Svůj věhlas získaly nejen odborností, ale do značné míry i úchvatnými fotografiemi, které tyto články doplňují. Je proto pro nás fotografy určitě dobrou zprávou, že se National Geographic rozhodlo vydat sérii knížek s názvem Škola fotografování, ve které dává možnost nahlédnout pod pokličku některým přispívajícím fotografům.

Autorem série publikací je Robert Caputo, který fotografuje a píše pro NG od roku 1980. Získal četná ocenění a jeho práce se objevily i v mnoha dalších časopisech a na mezinárodních výstavách, vydal mimo jiné několik fotografických knížek a napsal průvodní slovo ke dvěma geografickým filmům. V publikaci je ale kromě jeho snímků otištěno velké množství fotografií od dalších 28 fotografů z archivu NG.

Knížka, jíž se týká tento článek, se věnuje, jak již sám název napovídá, fotografování krajiny. Tedy oblasti, která je vedle zvířat u čtenářů NG hodnocena nejlépe a na druhou stranu také oblasti, které se více či méně věnuje nebo alespoň nějaký čas věnoval asi každý fotograf. Volně navazuje na předchozí dílo s jednoduchým názvem Škola fotografování. Musím přiznat, že jsem se poměrně hodně obával toho, že se bude po předchůdkyni v mnohém opakovat, a to konkrétně popisem techniky nebo samotných základů fotografování. Tedy záležitostmi, které by měl čtenář již znát, neboť tato knížka není cílena na úplné začátečníky, nýbrž již pro mírně nebo středně pokročilé fotografy. Naštěstí se mé obavy nevyplnily, „vaty“ je zde poměrně málo. Samozřejmě stránky věnované technice či kompozici jsou součástí, nicméně dle mého názoru stále ještě pouze v rozsahu „nutném“. Ale pojďme radši už k obsahu samotnému.

Obsah

Knížka je rozdělena do devíti kapitol prokládaných třemi „profily“ fotografů. Názvy hlavních kapitol jsou velmi obecné, zahrnují však v sobě několik subkapitol, jimž je většinou věnováno pár odstavců. Samozřejmě nejde jen o „suchou teorii“, ale texty jsou velmi vhodně doplňovány ilustrativními fotografiemi, o jejichž úrovni netřeba polemizovat. Obsah jednotlivých kapitol si teď projdeme podrobněji.

Krajinářská fotografie

V podstatě úvodní kapitola k celé knize, je poměrně krátká a nabádá k tomu, jak se dívat na krajinu a jak ji vnímat, aby výsledná fotografie zachytila „Ducha místa“. Myšlenkou kapitoly bych asi nazval větu: „Uvažujte v přídavných jménech“, neboť tak lépe poznáme místo, lépe budeme schopni vystihnout atmosféru, a dále již otřepané „Studujte práci jiných fotografů“.

Kompozice

Kapitola opakuje sice už notoricky známé pravidlo třetin, ale většinou se zabývá spíš konkrétními prvky kompozice obrazu krajiny, jako je důraz na ohnisko zájmu, využití popředí, oblohy, rámování a měřítka v krajině stejně jako využití prostoru. Nemůžu tvrdit, že by se zde objevily nějaké nové neobvyklé přístupy, ale zase to není suché opakování teorie komponování. Cílem je „návod“, jak zlepšit estetickou stránku snímku, ale současně zachytit místo tak, aby si i nezúčastněný divák udělal obrázek o tom, jak to na daném místě vypadá, včetně jeho atmosféry.

Fotoaparáty a objektivy

Právě tato část publikace by mohla poskytovat dostatečný prostor pro „vatu“ a tedy i zdroj mých obav nad obsahem. Naštěstí je tomuto tématu věnováno jen 15 stránek, z toho téměř polovinu tvoří snímky. Autor se ze k popisu techniky omezuje prakticky jen na konstatování, že kompakty a dálkoměry na krajinu nejsou a dál se věnuje jen formátům fotoaparátů respektive filmu – od kinofilmu přes velkoformát až k panoramatickým přístrojům. Vše ale naštěstí jen stručně. Stěžejní část kapitoly je věnována volbě objektivu (ohniskům), při čemž se autor neutápí ve všeobecně známých informacích, ale neustále zdůrazňuje ohnisko zájmu a nutnost tomu podřídit optiku.

Kdy fotografovat

V této části nás autor opět (a asi nejdůrazněji) upozorňuje na to, abychom u krajinné fotografie přemýšleli v přídavných jménech. Co krajinu nejvíce vystihuje? K tomu je logicky třeba zvolit nejvhodnější dobu focení. Kapitola obsahuje zamyšlení nad světlem a náladou, tedy nad počasím, denní i roční dobou. Toto jsou vše atributy, jež je třeba při krajinářské fotografii brát v úvahu respektive volit dopředu. Jsou zde popsány charakteristiky denních i ročních období s akcentem na fotografovaný objekt. Na denní dobu je navázán i směr světla umocňující atmosféru. Dovídáme se vlastnosti protisvětla, bočního i zadního světla včetně důležitých poznatků pro měření expozice za daných podmínek. Kromě toho zde autor radí, jak si pomoci při nedostatku osvětlení v části záběru, tedy zmiňuje tematiku odrazných desek či blesku.

Jak využít počasí + svítání, soumrak a noc

Popis těchto dvou kapitol lze s klidným srdcem sloučit. Caputo zde zmiňuje fakt, že pěkné počasí pro fotografa není nutně stejné jako pěkné počasí obecně, naopak nabádá k focení nejen za slunečného počasí, ale prakticky za jakýchkoli podmínek. A to hlavně s ohledem na náladu snímku. Samozřejmě dává i návod, jak se pokud možno vyhnout expozičním úskalím v obtížnějších světelných podmínkách. Není zde pouze návod, jak se s podmínkami vyrovnat po technické stránce, jako největší přínos této části bych asi viděl v inspiraci, co všechno lze například při dešti vytvořit. Autor nevynechá prakticky žádné myslitelné počasí, od slunečna, zatažena přes vítr, déšť, sněžení až k bouřkám s blesky. Návod, jak fotit blesky je dle mého názoru velmi užitečný a šetří materiál jinak „vyplácaný“ metodou pokus – omyl, o úsilí a času ani nemluvě. To samé platí i pro několik málo stránek věnovaných fotografii úsvitu či soumraku. U noční fotky bych ale ještě nějaké rezervy v podobě absence informací viděl.

Detaily, grafické a krajinné prvky

I tyto tři kapitolky se dají sloučit do jednoho popisu. Zatímco předchozí část knihy byla spíš o tom, jak fotografovat, tato část se nás snaží inspirovat spíš k tomu, co fotografovat, respektive jaké prvky v krajině hledat. Většina z nás v krajině komponuje celky, které nejlépe popíší dané místo. Caputo nás ale nábádá nepopisovat, nýbrž charakterizovat. K tomu mohou sloužit i detaily (často i lépe), ty totiž dokáží umocnit atmosféru místa. Stejné je to i s grafickými prvky jako jsou linie, opakující se křivky či náměty. Poslední kapitolou jsou stránky věnované jednotlivým krajinným prvkům (voda, les, rozlehlé pláně, moře a pobřeží, hory, lidé a jejich stopy v krajině, atd.). I zde je třeba zdůrazni ohnisko zájmu a vyvarovat se tak jednoduchým dokumentačním fotkám z dovolené...

„Profily“

Kapitoly jsou, stejně jako u předešlé Školy fotografování, proloženy jakýmisi profily tří vybraných fotografů. Jedná se konkrétně o Jima Blaira, Bruce Dalea a Adriena Heiseye. Tyto profily jsou koncipovány pouze částečně jako životopis (tomu je věnováno jen několik řádků), spíše jde o fotografovo vyznání doplněné praktickými zkušenostmi i teoretickými radami, které daný fotograf považuje za naprostý základ, za nezbytnost pro krajinářskou fotografii. Názvy těchto kapitolek: Krajina a její smysl, Zachytit náladu místa a Orlím zrakem dávají tušit, co je nosným tématem. Zvláště ta poslední, věnovaná letecké fotografii je inspirativní a nabízí netradiční pohledy.

Co říci závěrem?

Publikací o krajinářské fotografii je v současnosti k dispozici spousta. Rozdíly mezi nimi jsou opravdu značné, naštěstí. Tato od NG neobsahuje přílišné množství základní teorie, popisu techniky a ani není založena na zobrazení fotografie s popisem jak, kdy a kde vznikla (i to je ale užitečné). Dá se říct, že je „návodem“ k tomu, aby fotograf krajině porozuměl a dokázal ji tak zachytit „jinak“, a to je podle mě ten nejdůležitější úkol a největší výzvou krajináře. Velká část textu se vám jistě bude zdát notoricky známá a omílaná téměř pořád, ale ruku na srdce, určitě si řeknete, stejně jako já, že v praxi to tak neděláte. Knížka je určena pro všechny, kteří se krajině chtějí věnovat do hloubky a hledají spíš inspiraci než návod. Velmi vhodně je doplněna povídáním fotografů NG, kterým bych klidně dal o mnoho víc prostoru. Podle mého názoru se tento kousek v knihovně žádného fotografa neztratí a za tu cenu rozhodně stojí. Určitě by se nějaké výhrady našly, nicméně klady podle mě převažují.