Západní Francie - fotocestopis. Část III - Pratické informace

Pár praktických informací na cestu se může vždycky hodit...

Doprava

Dálnice ve Francii jsou placené, nicméně existuje vždy silnice víceméně paralelní, která se neplatí. Je to sice časově delší, protože max. rychlost je 90km/h, a navíc vede vesničkami, zato je levnější a víc toho vidíte. Bretaň má ale obrovskou výhodu v tom, že má silnice pro motorová vozidla (vypadají jako dálnice, ale je tam max. rychlost 110km/h) bez poplatku. Síť je poměrně hustá, ale při cestě po pobřeží ji moc nevyužijete. Oceníte ji ale určitě při delších přejezdech nebo cestou domů.

Ceny pohonných hmot jsou skoro srovnatelné. Tedy pokud čepujete u supermarketů. Ty jsou prakticky v každém malém městečku. Zatímco na dálnici může litr nafty vyjít i na 1,3 – 1,4 Eura, u supermarketů jsme čepovali za 1,05 – 1,15. Rozdíl v kvalitě jsem nepozoroval. Benzinky jsou sice non-stop, ale mimo pracovní dobu jsou bez obsluhy, pouze na kartu. Je docela překvapivé, že mezinárodní embosované karty automat ignoruje, nenechá vás ani načepovat. V tuto dobu musíte ke značkovým pumpám nebo počkat. To platí i pro dobu polední siesty.

Stravování

Jídlo si vemte s sebou jen na cestu. Jakmile přijedete do Francie, jezte to samé co domorodci. Není nic lepšího než koupit čerstvou bagetu (asi 60 – 80 centů) a k tomu nějaký jejich sýr. S malými obměnami jsem to vydržel celé dva týdny a vydržel bych to určitě ještě déle. I ve Francii funguje něco jako polední menu, mívá ho většina restaurací, i když to je třeba jen jedno jídlo. Určitě zkuste nějaké ty mořské potvory, třeba i jen slávky jako předkrm nějakého menu. Zaskočte do některé z všudypřítomných créperií a dejte si palačinku. Sladkou (crépe) nebo slanou (galette) plněnou vším možným. Jste sice ve Francii, ale v její západní části. Tady se pije k obědu místo vína spíš Cidre – jablečný mošt, lehce alkoholický, na rozdíl od našeho vůbec ne sladký.

Ubytování

Kempování je asi národní zábavou. Kempy jsou prakticky všude a bývají v porovnání s českými na velmi slušné úrovni. Ceny jsou trochu vyšší než u nás, ale není to zase tak strašné. Za auto, dvě osoby a stan jsme platili od 9 do 15 Euro, některé kempy mívají přirážku za hlavní sezónu i 5 Euro. Kempy jsou buď soukromé nebo městské (Camping municipal), rozdíl v kvalitě jsem nepozoroval, i když obecně ty městské by měly být trochu horší. Oproti těm českým ale určitě ne. My jsme jeli mimo sezónu a místo bylo vždy, v srpnu je ale potřeba nepřijíždět na poslední chvíli a někde si místo rezervovat dopředu.
Samozřejmě je možné se ubytovat v hotelích či penzionech, jak je komu libo. Je jich tam spousta, o cenách a kvalitě vám ale informace nepodám, neb je nemám.

Kdy jet?

O Bretani se říká, že v září je tam počasí nejstálejší, prakticky bez deště. Mohu potvrdit, jeli jsme v první polovině září a pršelo nám jen poslední dva dny. Načasování na tuto dobu je vhodné nejen kvůli počasí, ale také kvůli turistům. Je jich touto dobou mnohem míň, i když třeba Mont St Michel je narváno asi vždy. Dalším plusem pro září je blízkost rovnodennosti. Ta má spolu s fází měsíce (konkrétně úplňkem) velký vliv na sílu přílivu a odlivu. Ten je v tuto dobu nejsilnější.

Na co si dát pozor?

Na příliv a odliv. Příliv nastává dvakrát denně, pokud si uvědomíte, že rozdíl je až 14 metrů, napadne vás i to, jaký fofr to je. Hrozí riziko, že vás moře odřízne na nějakém tom ostrůvku a vy si počkáte šest hodin, až budete moci jít zpět. Přeplavat se nedoporučuje. Zvlášť fotograf často nevnímá, co se děje okolo. Pokud si během pár minut naštelujete kompozici, nasadíte filtry a nastavíte expozici a najednou zjistíte, že stojíte po kotníky ve vodě, je čas k ústupu. Doba nejvyššího přílivu / odlivu se mění každý den a je na různých místech rozdílná. „Jízdní řád“ přílivu a odlivu dostanete v každém informačním centru.
Jste sice ve stejném časovém pásmu jako v Čechách, ale o notný kus na západ. Východ a západ slunce je tak podle mého odhadu asi o hodinu posunutý. Je dobré s tím počítat. Tato informace je zejména užitečná pro ty z vás, kteří jako já oceníte fakt, že k východu slunce si můžete o nějakou tu desetiminutu přispat:)

Co s sebou?

Na co jste zvyklí. Hodí se vám vše, od širokáče až po teleobjektivy, pokud se hodláte vydat na některý z v článku nepopisovaných ostrůvků. Bývají ptačími rezervacemi. Film černobílý i barevný. Stativ samozřejmě pevný, voda s ním dokáže slušně zacloumat. Nejedete do hor, většinou budete chodit pár set metrů, max. pár kilometrů od parkoviště. není tedy třeba šetřit každý gram. Jen by se to vymstilo.

Kromě fotovýbavy se hodí pár informací místopisných. Průvodcem, kterým jsem byl vybaven já, je Bretaň a Normandie od Grega Warda vydaný v češtině v nakladatelství Jota. Na některé z benzínek si kupte podrobný autoatlas Francie, bez něj se obejdete těžko.